”V první třídě už je pozdě. Správný úchop tužky či pera se děti učí mnohem dříve a učitel to za vás neudělá,” říká speciální pedagožka. Jak na to?

Grafomotorika je disciplína speciální pedagogiky, které se v současném vzdělávacím systému příliš velká pozornost nevěnuje. Řeč je o správném držení tužky, pastelky a tedy i pera. Zní to trochu banálně, ale ve skutečnosti je to velká věda. Nesprávný úchop totiž dokáže výrazně potrápit nejen malé školáky, ale je i zbytečnou zátěží jedince po zbytek života. Na otázky nám odpovídala speciální pedagožka Světlana Drábová, která se na grafomotoriku i školení pedagogů v této oblasti dlouhodobě specializuje.

Paní Drábová, jak dlouhá cesta čeká každé dítě, než začne psát nebo kreslit s tužkou se špetkovým úchopem, který známe u školáků a dospělých?

Stejně jako ve vývoji hrubé motoriky procházíme všichni určitými vývojovými stádii, také při osvojení správného úchopu procházíme jednotlivými stádii úchopu ve vývoji lidstva. Je jen otázkou, zda na konci dojdeme k ideálu nebo ne. 

Kdy děti začínají čmárat či kreslit a jaké náčiní jim v ten moment vlastně patří do ruky? 

Kolem jednoho roku, roku a půl začínají děti obvykle zanechávat první stopu například do jídla, což je důležitý moment, který ne všechny děti prožijí. Kolem dvou a půl, třech let by měly začít kreslit prstovými barvami či trojúhelníkovými bloky a postupně kolem čtvrtého až pátého roku se u dítěte postupně vyvozuje a fixuje správný úchop. Nejdůležitější roli tedy hraje rodina a mateřská škola. V první třídě mají děti až na výjimky úchop zafixovaný. Buď správně nebo nesprávně. 

Kdy je správná chvíle opustit ty trojúhelníkové bloky a dát dítěti k dispozici klasické pastelky?

Když batole začne trojúhelníkový blok stavět na špičku a chytat ukazováčkem shora, je to ten moment, kdy mu můžete dát štětec nebo silnou fixu. Doporučuji například fixy STABILO Trio Scribbi. Ty se speciálně uzpůsobují dětem, které mají fixy v ruce poprvé. Jejich hrot zajíždí, pokud se na něj příliš tlačí. Jsou trojhranné a silnější – ne však příliš, ale akorát do malé dětské ruky. Děti mají fixy rády, protože zanechávají výraznou a souvislou stopu. Klasické tenké fixy ale nejsou pro takto malé dítě vhodné a ještě pár let nebudou. Pokud jde o štětec, první by měl být plochý a s tvrdším vlasem, aby se nejdříve rozvolnilo zápěstí, loket a rameno. Klasické pastelky přijdou na scénu později. 

Kdy dítěti pořídit klasické pastelky, co by měly splňovat? 

Někdy kolem čtyřech a půl, pěti let je vhodné dítěti pořídit trojhranné pastelky. Ideálně s výřezy, které napomáhají vyvození a fixaci správnému úchopu. STABILO EASY colors má speciální variantu pro praváky i leváky. Pastelky jsou měkké, nemusí se na ně tlačit, trojhranné a s výřezy, které napomáhají správnému držení pastelky či tužky.

Jaké pastelky pořídit v případě, že si nejsme jisti, zda dítě preferuje pravou či levou ruku? 

Koupíte trojhranné pastelky bez výřezů, je však nutné věnovat vyvození správného úchopu větší pozornost. Dítěti dejte psací náčiní, ale i třeba lžíci a příbor, na střed pracovní plochy před ním, abychom mu nepodsunuli leváctví. Většina jedinců se vyhraňuje mezi pátým a sedmým rokem života. Pokud se dítě nevyhraní mezi šestým a sedmým rokem, je zapotřebí absolvovat speciální vyšetření v poradenském zařízení. Dle jeho závěru se určí výhodnější preference ruky pro psaní ještě před zahájením školní docházky.

Jak zjistit, zda máme doma praváka či leváka?

Určitě nejen podle dominantní ruky, ale i dle preference ostatních párových orgánů např. nohy, oka nebo ucha. Je třeba sledovat k jakému oku si přiloží dítě kaleidoskop nebo krasohled, kterou nohou leze první na gauč, žebřík či do schodů…

Podle jakých kritérií volit první pero? Doporučujete spíše roller nebo pero s hrotem?

Každému dítěti vyhovuje jiné psací pero. Nicméně jsem zastáncem toho, že bychom měli dítěti pero pořizovat až ve chvíli, kdy s ním skutečně začínají psát. Moment, kdy přechází prvňáček ze psaní tužkou na pero, je významným milníkem v jeho životě a zasluhuje si oslavu.

Dokáže dítě vlastně poznat a vyhodnotit, jaké pero mu vyhovuje?

V okamžiku, kdy školák přechází ze psaní tužkou na pero, umí již napsat mnohdy celou abecedu a dokáže zvolit pero, které se mu lépe drží a snadněji s ním zvládne psát. 

Zpátky k úchopu. Co když si teprve v první třídě rodiče všimnou, že dítě nemá správný úchop?

Pak je třeba absolvovat kurz nápravy grafomotorických obtíží, jehož autorkou je PaedDr. Heyrovská a pokusit se o nápravu. Výhodnější je rozhodně odstranění nesprávného úchopu v předškolním věku, je to však možné i kdykoli později.

Pokud používá dítě v mateřské škole správný úchop, je možné této dovednosti již ve škole nevěnovat pozornost? 

Koncem druhé či začátkem třetí třídy začnou mnohé děti využívat gumovací pera, začnou prohýbat ukazovák a objeví se nesprávný spastický úchop. 

Jaké jsou tedy nejčastější chyby ve špetkovém úchopu?

Předsunutý nebo prohnutý ukazovák. Ve chvíli, kdy se tlačí na ukazovák, ztuhne celé zápěstí. Psací náčiní drží palec a prostředník, ukazovák je na něm jen odložený. Často mají děti tendenci držet pastelku třemi prsty, zejména pokud se jedná o silné pastelky, které nezvládají držet dvěma prsty. Někdy drží tužku pinzetovým úchopem, tedy pouze ukazováčkem a palcem, prostředníček mají schovaný v dlani. Mezi další zlozvyky patří palec v přesahu nebo zalomené zápěstí. 

Ovlivňuje špatný úchop i život dospělých? Koneckonců, nemálo rodičů už dnes píše ručně jenom seznamy na nákup a omluvenky. 

Když má člověk špatný úchop, nese si zlozvyky i do dalších každodenních činností, manipulace se lžící, příborem, krájení, držení jehly, nůžek… Nemálo dospělých drží tužku nesprávně a jsou chybným vzorem pro děti. Pokud jsem přizvána na odbornou konzultaci do mateřských škol, mnohdy z pětadvaceti dětí užívá správný úchop čtyři – pět dětí.

Problematika grafomotoriky a ergonomie není bohužel součástí osnov na středních ani vysokých školách s pedagogickým zaměřením. 

Může mít špatný úchop souvislost třeba s dyslexií, dysgrafií či jinými poruchami učení?

Ano, souvisí s problematikou v oblasti řeči (křečovitý úchop souvisí s křečí v oblasti mluvidel), s dysgrafií a dysortografií. Napřímo souvisí s poruchou hrubé či jemné motoriky. Jemná motorika souvisí s dysgrafií, kdy děti nejsou schopné udržet tvary písmen, plynulost, rychlost písemného projevu. Dysortografie se projevuje neschopností zapamatovat si a aplikovat pravopisná pravidla. Žáci zapomínají háčky, čárky, odůvodní správně pravopisný jev, ale vzápětí ho nedokáží aplikovat. Většinou se obtíže projeví na konci druhé či začátku třetí třídy. Najednou chybí háčky, čárky, někdy i celá písmenka, děti nestíhají psát, protože mají v ruce křeč. To se samozřejmě projeví také na kvalitě a čitelnosti písma. 

Je možné problém dysgrafie a dysortografie řešit i prostřednictvím grafomotorických cvičení? 

Když rodič s dítětem odcvičí nápravu grafomotorických obtíží a většinou ještě cvičení zaměřené na analyticko-syntetickou činnost, která souvisí s osvojováním si a aplikací pravidel, mnohdy dojde k výraznému zlepšení školních výsledků. Nesprávný úchop rozhodně ovlivňuje rychlost a kvalitu písma. Někteří odborníci upřednostňují názor – nechme děti psát, jak chtějí. Já však patřím do toho skupiny, která říká, že grafomotorické dovednosti významně ovlivňují mnoho dalších percepčních a kognitivních procesů. Souvisí třeba s uvolněním mluvidel, výslovností a je prokázaná souvislost se školní úspěšností.